Podíl vytápění na spotřebě energie v NED

Uvažuje-li někdo v současnosti o stavbě rodinného domu, zcela jistě počítá s tím, že se dům bude pohybovat minimálně v energetické třídě B, na pomezí A/B nebo dokonce ve třídě A. Jednoduše řečeno, půjde minimálně o nízkoenergetický dům (NED), nebo téměř pasivní dům. Objekt s horšími tepelně-technickými vlastnostmi již dnes asi nikdo neplánuje. Mezi jinými je nutné zvolit také vhodný systém vytápění. O této problematice bylo napsáno již nespočet pojednání, často obsahující různá a někdy i vzájemně si odporující doporučení. Důvodem jsou nejen různé úhly pohledu na danou problematiku, ale také priority, ke kterým argumenty směřují.

U velkých, špatně zateplených objektů je návratnost tepelného čerpadla i přes vysokou počáteční investici kratší než 10 let.

Jako příklad použijeme tepelná čerpadla. Argumentace prodejce TČ, že vysoké pořizovací náklady se rychle vrátí v podobě úspor za vytápění, v případě NED a pasivních domů poněkud pokulhává. Tepelná čerpadla jsou ideální například pro historické objekty, které odbor památkové péče nepovolí zateplit, o výměně oken ani nemluvě. Zde bude spotřeba energie na vytápění vysoká a tepelné čerpadlo je jistě tím správným řešením. Ale u nízkoenergetického či dokonce pasivního domu? Hlavní motivací je zde zprostředkování prodeje nabízeného produktu – tedy tepelného čerpadla.

Na druhou stranu je toto jednání asi pochopitelné a objektivně se tak více či méně chovají i dodavatelé jiných topných systémů. Je na budoucím uživateli, aby se zamyslel nad více variantami, vyslechl si předkládané argumenty, udělal si svůj vlastní názor a na jeho základě se rozhodnul.

Motivace prodejců tepelných čerpadel je tedy zřejmá, proč ale tyto systémy navrhují do NED a pasivních domů i odborné projekční firmy a specialisté, kteří z prodeje tepelných čerpadel často žádný profit nemají? Zde působí již v úvodu zmíněný "jiný úhel pohledu". Pasivní dům představuje pro tuto skupinu specialistů nejen „dům, kde se platí málo za topení“, ale především soběstačný objekt, s minimální závislostí na přímých dodávkách energií. Z jejich pohledu je proto tepelné čerpadlo ideálním řešením, protože z 1kW vložené energie dokáže vyrobit 3-4kW energie pro vytápění. Závislost objektu na energii k vytápění tím dokáže snížit o cca 2/3. To je jistě chvályhodná myšlenka, bohužel ale vůbec nebere v úvahu ekonomickou stránku věci – tedy reálnou návratnost investic. Je to tak zvaně „úspora za každou cenu“. Referenční NED společnosti FENIX je postaven přímo v Jeseníku.

Zhodnoťme tedy i ekonomické dopady tohoto řešení. Společnost FENIX dlouhodobě sleduje více objektů, ve kterých jsou elektrické topné systémy a systematicky eviduje jejich reálné provozní náklady (články o referenčních objektech naleznete zde…). Protože je zde energie na vytápění měřena společně s ostatní spotřebou, byl u vybraného rodinného domu instalován podružný elektroměr, který měřil výhradně odběr elektřiny pro vytápění. Tím bylo možné získat podložené údaje o skutečných nákladech na vytápění. Jednalo se o nízkoenergetický rodinný dům, situovaný přímo do Jeseníku – tedy do oblasti s poměrně drsnými klimatickými podmínkami (podrobné informace o této referenční stavbě naleznete zde…). K vytápění přízemí je použito elektrické podlahové vytápění (topné rohože Ecofloor, topné folie ECOFILM), v patře jsou instalovány přímotopné konvektory. Regulace celého systému vytápění je řešeno centrální regulací BMR. Cena topného systému na klíč byla 120 tis CZK.

Tabulka podílu vytápění na spotřebě elektrické energie

Z uvedených údajů je patrné, že z celkové roční spotřeby elektřiny připadne na vytápění pouhých 30-32% (!). Pokud uživatel platí za roční odběr elektrické energie cca 30 tis CZK, pak zjednodušeným výpočtem zjistíme, že náklady na vytápění činí ročně v průměru 9 tis CZK včetně DPH.

Předpokládejme nyní, že by do tohoto objektu bylo instalováno tepelné čerpadlo. Pořizovací náklady celého topného systému odhadujeme na 250 tis CZK. Předpokládejme, že díky tepelnému čerpadlu by byly náklady na vytápění pouze třetinové, v našem případě tedy cca 3.000,- CZK ročně. Roční úspora je tedy 6.000,- korun. Vztáhneme-li tuto úsporu k pořizovacím nákladům (250 tis/120 tis), pak se investice do tepelného čerpadla bude vracet 21 let! Z ekonomického hlediska tedy u novostaveb s dobrými tepelnými vlastnostmi tepelné čerpadlo objektivně není dobrou investicí, protože návratnost přesahuje životnost zařízení. Naopak velmi dobře vychází poměr investic a provozních nákladů u systémů elektrického přímotopného vytápění – ať už v podobě velkoplošných systémů – podlahového nebo stropního vytápění – nebo různých typů sálavých panelů. Hlavním důvodem je relativně nízká pořizovací cena, výborná regulovatelnost a nižší cena elektrické energie pro všechny domácí spotřebiče.

Grafické znázornění návratnosti tepelného čerpadla u sledované referenční stavby  – návratnost přesahuje 20 let! Stejný objekt, v tomto případě je ale počítáno s každoročním zvýšením ceny elektřiny o 5%. I tak se návratnost investice do TČ pohybuje okolo 15 let.

Sledování spotřeby energie u tohoto objektu ukazuje i jinou zajímavou věc – spotřeba elektřiny ve vysokém tarifu (VT) činí 10,5%. Z dřívějších údajů býval u jiných objektů podíl VT z celkové spotřeby pouze 3-5%. Zvýšení tohoto podílu je způsobeno právě poklesem spotřeby energie na vytápění, které je v provozu pouze v nízkém tarifu (NT). Tím jak klesá odběr elektřiny v NT, logicky roste podíl spotřeby ve vysokém tarifu.